O výšlapu na kopec jsem začal uvažovat ihned po štědrovečerní večeři. Nakonec to vyšlo hned na druhý svátek vánoční – na svátek sv. Štěpána.
Těsně po půlnoci jsme se s kamarádkou Barčou vydali na kopec s tím, že zkusíme stihnout i východ slunce. Noční obloha byla jasná, bez mráčku a plná hvězd. Cestou do kopce jsme tak neustále zastavovali a zdvihali hlavu směrem k nebi a pozorovali tu nádheru. Chvílemi bylo dokonce možné vidět i část Mléčné dráhy.
Na vrchol Lysé hory jsme dorazili ještě za tmy. Během čekání na svítání se na obloze začaly objevovat první mraky, které se valily téměř ve stejné výšce, v jaké jsme stáli my. Naštěstí pěkné výhledy vydržely a brzy se nad vrcholky Malé Fatry vyhouplo slunce a nás čekala parádní podívaná!
Vzápětí se ale přivalily další mraky, které výhled zcela zakryly. Pak už nešlo z vrcholu vidět vůbec nic, nám to ale nevadilo, protože východ slunce jsme stihli a spokojeni jsme se vydali domů.
