Tenhle výšlap byl hodně náročný… nejdříve při cestě nahoru, kdy Šimona bolely nohy a já ho povzbuzoval a hecoval, že to musí vylézt sám… To se povedlo a zvládl to, ale i při cestě dolů jsem ho už nesl spícího a totálně vyčerpaného za krkem. Raději 20 kilo na zádech, než jedno spící dítě za krkem 🙂 Ale asi se mu to líbilo, protože doteď se mě ptá, kdy zase půjdeme na Hůrku, takže spokojenost maximální 🙂
