Výlet začíná na okraji Velké Fatry. Nahodili jsme batohy na záda a vydali se do na kopec, na kterým jsme ještě nikdy předtím nebyli. Cesta od počátku prudce stoupala a výškové metry tak rychle přibývaly. Brzy jsme se ocitli nad korunami nad stromů, kde jsme spatřili první mohutné skalní výběžky. Namířili jsme si to přímo k nim. Stoupali jsme dále kolem úpatí skal, až na rozcestí do sedla mezi skalami.
Zde jsme se rozhodovali, zda polezeme přímo na vrchol skály, kterou jsme chtěli zdolat, nebo půjdeme na druhou stranu po vyšlapané cestě někam do neznáma… Nakonec jsme se rozhodli prozkoumat neznámou cestu. Prolezli jsme kolem menších skalních útvarů a vystoupali až na hřeben, ze kterého byly moc krásné výhledy na celou Velkou Fatru a okolí. Poté jsme se vydali zpět do sedla, ze kterého jsme pokračovali na vrchol skály.
Zde nastala chvilka skálolezectví, prudkého stoupání a úseků, zajištěnými řetězy. Nahoře jsme prolezli skalním oknem, zdolali další řetěz a po chvíli jsme byli na vrcholu. Nahoře jsme si otevřeli jedno “vrcholové”, sedli na kus skály a užívali si okolní výhledy. Byla to neskutečná krása, klid a hlavně – nikde ani noha. Byli jsme na skále úplně sami.
Později jsme slezli přes řetězy opět dolů až do sedla a vydali se na skalní hřeben, odkud jsme sledovali západ slunce. Společnost nám tam dělalo pár kamzíků, kteří koukali s námi. Po západu slunce jsme vylezli zpět na skálu. Našli jsme si kousek pod vrcholem místo na okraji srázu, které bylo prorostlé trávou a tam jsme si rozložili spacáky. Po setmění se na obloze objevily hvězdy a měsíc, který osvětloval celou noční krajinu. Později měsíc zalezl a na obloze vynikla mléčná dráha, kterou jsme měli celou noc přímo nad hlavou.
Druhý den ráno jsme si vychutnali východ slunce přímo z vrcholu skály a pokračovali v túře na další vrcholy ve Velké Fatře.
