Všechno to začalo zazvoněním budíku okolo třetí ráno. Vstal jsem, uvařil čaj, sbalil výbavu, vyzvedl parťáka a společně jsme vyrazili na noční výšlap. Variant bylo mnoho, ale nakonec vyhrál Velký Javorník.
Počasí nevypadalo vůbec příznivě. Bylo zataženo a cestou do kopce jsme kvůli mlze vůbec nic neviděli. Hustou mlhou jsme se brodili během celého stoupání, takže s pěknými výhledy na vrcholu jsme ani moc nepočítali.
Jenže na horách člověk nikdy neví a nám pár desítek metrů pod vrcholem začalo docházet, že jsme s každým krokem blíž k jasné obloze. Až nahoře jsme zjistili, že v nižších polohách se drží inverzní oblačnost. Tam jsme také ještě za tmy spatřili první hvězdy na obloze.
Vyběhli jsme na rozhlednu a kochali se tou nádherou! Vrcholky Beskyd vyčnívaly nad mraky vzhůru do jasné noční oblohy a byla to překrásná podívaná!
Těch pár hodin, kdy jsme si užívali výhledy do okolní krajiny a pozorovali, jak se noc pomalu mění v den, jako by čas ani neexistoval. To, že plyne, nám dávaly najevo jen prsty, které mrzly s každou minutou víc a víc. Teploměr v tu dobu ukazoval -9 °C. Termosku s horkým čajem jsme brzy vypili a začali se těšit na východ slunce.
Kouzlo okamžiku, když se na obzoru objevily první sluneční paprsky, se slovy těžko popisuje. Byla to ale neskutečná paráda. Na jedné straně slunce krásně nasvěcovalo omrzlé špičky stromů a na druhé byla vidět bílá peřina a na ní protáhlý stín celé hory včetně rozhledny. Ještě dlouho poté jsme se kochali krásnými výhledy, protože tahle podívaná byla prostě jedinečná 🙂
