Mrazivá noc na Králickém Sněžníku

Tohle povídání sepisuji chvilku po návratu z kopce, takže mám ještě pořád plnou hlavu zážitků, dojmů a stále zmrzlé nohy, které nemůžu pořádně zahřát.

Takže… jak už to tak bývá, spontánní výlety bývají ty nejlepší. A teď tomu bylo podobně…

V úterý 17.11.2020 mi mobil nabídl vzpomínku, že přesně před dvěma roky jsem spal (a mrznul) na kopci. Je to mimochodem tenhle výlet:

Poslal jsem vzpomínku kamarádovi, se kterým jsme tenkrát byli na kopci a chvilku jsme na tu parádu vzpomínali s tím, že bychom si něco podobného měli zase zopakovat – vylézt na kopec, kde pořádně promrzneme a přespíme nahoře. No a vyšlo to. V úterý večer jsme se domluvili a pár dní nato jsme vyrazili. Přidala se k nám nakonec ještě Anička, kamarádova přítelkyně.

V sobotu ráno jsme všichni vyrazili směr Dolní Morava a poté cca 32 km okruh v okolí Králického Sněžníku, přes jeho vrchol, na kterém pak přespíme. Nahodili jsme na záda batohy s výbavou (každý cca okolo 15-17 Kg) a vydali se stoupat do kopců.

Váha na zádech šla poznat s každým krokem stoupání. Ze začátku to šlo hodně pomalu. Po čase jsme vystoupali do výšek, kde už byly mraky a v těch jsme pak šli velkou část cesty. Výhledy tedy nebyly téměř žádné a viditelnost sotva na pár metrů.

Po pár hodinách chůze jsme dorazili pod poslední stoupání na vrchol Králického Sněžníku. Na chvilku jsme se zastavili, posilnili a pak se vydali namrzlou krajinou po kamenité stezce na vrchol. A tam začala ta nádhera…

Čím víc jsme stoupali k vrcholu, tím víc se začaly mraky kolem prosvětlovat slunečními paprsky. Ten okamžik nás nakopnul tak, že ačkoliv nám hořely lýtka, tak jsme ještě přidali do kroku, protože jsme cítili, že bychom mohli vystoupat nad mraky a vidět modrou oblohu.

A tak se taky stalo. S každým zdolaným výškovým metrem se nám odkrývala nádherná podívaná. Takto jsme došli až na vrchol, který už byl nad mraky a my byli odměněni parádním výhledem.

Na kopci jsme “mrzli” až do západu slunce. Píšu mrzli, protože tomu tak opravdu bylo 🙂 Na vrcholu foukal studený vítr, a to přímo od jihozápadu, na který jsme koukali. Já měl brzy zmrzlou pusu tak, že jsem nemohl ani pořádně srozumitelně mluvit a tak jsme se pak už jen kochali a čekali na západ slunce.

Fotil jsem tu krásu kolem nás, jak se říká “o sto šest”, až jsem necítil nejen pusu, ale i prsty, takže jsem střídal focení a zahřívání rukou 🙂

Západ slunce byl nádherný, okolní krajina byla krásně promrzlá a sluneční svit při západu ji pěkně barevně nasvěcoval.

Po západu slunce jsme se vydali z vrcholu dál, k prameni Moravy, kde jsme doplnili zásoby vody. Z té, co jsme si nesli s sebou, už byl led.

Pokračovali jsme dál, k soše slůněte a kousek od ní jsme se rozhodli, že přespíme. Starosti nám dělal vítr, zmrzlá země a také to, že i my sami jsme byli celkem dost zmrzlí. Nakonec jsme se domluvili, že přespíme na místě kousek od slona.

V noci trochu více foukalo a mrzlo, ale byli jsme na to připraveni. Teplota byla okolo -7 °C, na větru pak pocitově ještě méně. V noci jsem párkrát vylezl ze spacáku, abych se podíval na okolní krajinu, jelikož stejný pohled se už nemusí víckrát naskytnout. Vylézt ven, do těch mrazů mě stálo hodně odhodlání, ale stálo to za to.

V údolí pod kopcem se stále držely mraky a oblačnost, která se přelévala přes další kopce a nad tím vším byla krásně jasná a čistá obloha, plná hvězd. V dálce šlo krásně vidět hlavní pohoří Jeseníku s dominantou vysílače na Pradědu a přímo nad ním se pak táhla viditelná část mléčné dráhy.

Ráno, cca hodinu před východem slunce, jsem vstal pozorovat svítání. Obloha i krajina se začala pomalu a zbarvovat a já už nemohl jinak, než zase mrznout a užívat si tu krásu. 

Později přišla odměna v podobě krásného východu slunce, který byl jeden z nejhezčích, co si kdy pamatuji. Asi i díky těm podmínkám, které jsme museli vytrpět, abychom ho mohli sledovat 🙂

Nádherné pohledy jsme si užívali celé ráno. Pak jsme se posilnili, uvařili čaj, sbalili věci a vyrazili na dalších cca 15 km trasy. Tepleji nám už po zbytek cesty nebylo, jelikož jsme šli přes další kopce a navíc proti větru. Domů jsme dorazili pořádně promrzlí a unavení, ale maximálně spokojení. Bylo opravdu parádně a výlet za to rozhodně stál.