Romana a Pavel – 24.05.2014

“Miluju svou práci ”  – přesně tohle jsem cítil, když jsem se vrátil domů ze svatebního focení s Romanou a Pavlem.

Shodil jsem ze sebe batoh a brašnu s výbavou, které jsem sebou celý den vláčel, unavený (ještě v obleku) jsem padl na postel a chvíli jen tak ležel na zádech a se sotva znatelným úsměvem zíral do stropu. Pořád dokola se mi totiž v hlavě promítal celý dnešní den, a jak to všechno bylo strašně moc fajn…

Ale abych nepředbíhal, příběh následujících fotek začal… Stop. Pokud Vás zajímá i nějaké to povídání k fotkám, tak pokračujte ve čtení. A pokud ne, tak přeskočte na konec, omrkněte fotky, popřípadě zanechte odezvu, komentář, cokoliv.

Ale teď už k tomu příběhu: Všechno to vlastně začalo loni v létě. Tenkrát mi napsal zprávou můj jmenovec – Pavel. Ten prý se od někoho někde dozvěděl, že fotím a kontaktoval mě s tím, zda bych neměl volno na nafocení jejich svatby. Volno jsem měl, jelikož termín svatby byl téměř až za rok.

Nicméně při tom domlouvání nějak slovo dalo slovo a my jsme domluvili navíc ještě jedno společné, předsvatební,  focení, abychom se tak trochu seznámili před samotným dnem D.

Původní plán byl potkat se už někdy koncem léta nebo na podzim, ale ani po několika měsících nám nijak nevycházelo společné volno, a tak se focení přesunulo až na jaro příštího roku.

Na focení dorazil mladý velice pozitivně naladěný pár a šlo se fotit. A jelikož bylo jaro, chtěl jsem trochu té jarní atmosféry dostat i do fotek. Jak se to povedlo, to už posuďte sami.

Trochu jsem se obával, aby Romana nebyla z výsledku zklamaná, a nevyčítala Pavlovi, koho to kde vyhrabal… Když mi pak pár dní poté napsali, že se jim fotky moc líbí a že se mnou počítají i na svatbě, měl jsem velkou radost 🙂

——————————————————————————————————————————————

Jejich velký den se pomalu blížil. Přijet měli už na šestou hodinu ráno, ale plán se asi o hodinu oddálil, a já jsem tak získal čas na to omrknout aktuální stav místa, kde se bude fotit.

Předpovědi hlásily celodenní deště a bouřky. Večer před svatbou jsem proto raději Romaně a Pavlovi napsal, aby si na seznam připsali deštník. Samozřejmě, že ho pak v tom předsvatebním shonu zapomněli.

Naštěstí ranní předpověď už zněla příznivěji – bouřky sice přijdou, ale o něco později, než hlásili včera.

A pak už to šlo strašně rychle. Jak vše probíhalo, to už popisovat nebudu, z fotek to je jistě patrné… Jen dodám, že jsem už dlouho neviděl nikoho před svatbou tak klidného – žádný znatelný stres, ale samé vtípky, fórky zábava, uvolněná atmosféra. Vše s úsměvem a humorem, který mi byl mimochodem velice blízký.

Připadal jsem si, že je znám už spoustu let a jsem moc rád, že jsem u jejich svatebního dne mohl být 🙂