S Peťou a Michalem jsem se seznámil už na předsvatebním focení, které proběhlo v květnu…
Tenkrát jsme se sešli v parku kunínského zámku, kde se měla konat zanedlouho i svatba. Společně jsme park prošli, domluvili ještě nějaké drobnosti ohledně svatby a k tomu něco málo vyfotili. Počasí nám ale nepřálo, jelikož sprchlo a všude bylo mokro. Tak jsme udělali jen pár fotek a rozloučili se s tím, že nám snad bude přát počasí příště – v den svatby.
Když jsem dorazil na místo, přivítali mě dva malí chlupatí hafani, ozdobení mašlemi. Mile mě taky překvapili rodiče nevěsty – s tatínkem jsme zavzpomínali, jak se kdysi fotily ještě černobílé fotografie a jak se ta doba rychle mění a maminka nevěsty – to byla neřízená veselá střela, která sršela vtípky, bavila okolí a šířila úplně skvělou náladu.
Během líčení nevěsty si mě několikrát na tajňačku vzala bokem a nafotili jsme několik bláznivých fotek, kterým jsme se strašně smáli, a říkali si, jak se budou novomanželé tvářit, až ty fotky uvidí.
Ranní přípravy, které probíhaly ve velmi veselé a uvolněné náladě, utekly jako voda a pak už se jen čekalo na ženicha. Ten si nakonec pro nevěstu přeci jen dojel.
Pak už to šlo docela rychle… pro nevěstu a ženicha přijel krásně ozdobený koňský povoz i s kočím, kterým se přesunuli na místo obřadu.
Bohužel počasí člověk neporučí a cestou začaly padat první kapky deště a nebylo jich vůbec málo…
Původně plánovaný obřad venku se tedy díky dešti přesouval do vnitřních prostor zámku. Snad v posledních vteřinách, ještě před nástupem do obřadní síně, se však déšť trošku uklidnil a jelikož velkým přáním novomanželů byl obřad venku, tak jsme já, paní oddávající a lidi ze zámku opět běželi ven, připravit se na obřad venku… ale stálo to za to.
Obřad byl velice rychlý, jelikož ke konci začínalo opět pršet. Déšť ale po chvilce zase ustál a my šli udělat pár fotek. Naše focení však nemělo dlouhého trvání, asi tušíte proč… . Ano začalo opět pršet, a tak jsme si dali pauzu.
Po obědě to konečně vypadalo, že bude od deště chvíli pokoj, a tak jsme provedli pokus číslo dvě. Tentokrát to vyšlo. Na závěr už bylo hodně veselo 🙂
