Toho rána jsem vstal z postele jako každý jiný den. Měl jsem v plánu pracovat až do odpoledne, ale tak nějak se to během krátké chvíle všechno zvrtlo 
Věci, na kterých jsem pracoval, jsem zavřel, vše hodil za hlavu, sbalil batoh, uvařil čaj do termosky a za chvíli jsem už funěl do kopce a šlapal k vrcholu Lysé hory.
Byl jsem v ten moment spokojený jako malý kluk – žádné starosti, myšlenky na práci a každodenní rutinu a jen jsem si užíval čerstvého vzduchu, sněhu a přírody. Se sluncem nad hlavou ta cesta utekla strašně rychle.
Výhledy nahoře byly tak parádní, že jsem prakticky celý den chodil po vrcholu sem a tam, fotil a kochal se až do západu slunce, který se toho dne opravdu povedl…
Když slunce zmizelo za horizontem, začal jsem uvažovat o návratu domů. Po celém dni ve sněhu jsem měl nohy už trochu promrzlé, ale nakonec jsem tam vydržel až do úplného setmění.
Odměnou za vytrvalost mi byla čistá a jasná obloha plná hvězd a jako bonus krásně viditelná Mléčná dráha.
