„Na Lysou rozhodně nejdu!“ Tak nějak zněly slova mé kolegyně z práce, kterou jsem v pátek „ukecal“ na noční výšlap na Radhošť.
I když předpověď hlásila jasnou oblohu, sledoval jsem celý večer i noc webkamery z hor, kvůli inverzi. Té noci téměř dosahovala vrcholu Radhoště a já nechtěl riskovat, že půjdeme v mlze.
A tak jsme se kolem půlnoci rozhodli jít na jistotu – na vrchol Lysé Hory, který je přece jen o pár set metrů výše.
Na úpatí to moc dobře nevypadalo – obloha byla šedá a nad hlavou nešlo nic vidět. S tím jsme ale počítali, a tak jsme vyrazili.
Po chvilce jsme vstoupili do mlžného oparu a šli takřka naslepo. Jakmile ale minuli přístřešek Lukšinec, začaly se na obloze se objevovat hvězdy a my věděli, že jsme z mlhy venku.
Nahoře jsme strávili asi tři hodiny a sledovali, jak se během té doby okolní krajina pomalu probouzí do nového dne.
Byla to opravdu nepopsatelná nádhera!
