Prosincové odpoledne: Pomalu se blíží konec v práci a já přemýšlím co večer. Chtěl bych si zajít někam na kopec a třeba i něco nafotit.
Najednou si říkám: ,,Vždyť dneska v noci jsou ideální podmínky pro focení Geminid (meteorický roj, jasná obloha a měsíc v novu). Chtělo by to výlezt někam na kopec a mít dobrý výhled. Ale kam?
To by chtělo někde vylézt na kopec a mít dobrý výhled… Že by zase Lysá hora? Ne, to ne, chtělo by to teď místo, kde jsem dlouho nebyl… Hmm… Praděd? To by šlo!“
Uvažuji, koho bych mohl ukecat, ať jde se mnou. Je pondělí, v úterý budou všichni vstávat do práce. Během chvíle jsem však zlanařil Martina – podobný blázen do focení jako já, a tak jsme se rychle domluvili a k večeru vyrazili.
Cestou v autě jsme pozorovali jasnou oblohu. Hvězdy zářily a meteory padaly jeden za druhým. Říkali jsme si: ,,Paráda, krása… ty vole, viděls to? Nádhera, ten byl!“
A takhle jsme dojeli až na parkoviště pod Praděd, kde jsme zaparkovali a vyrazili nahoru. Sotva jsme se ale vydali do kopce, tak se objevila mlha a my do ní vstoupili. Říkal jsem si, že to určitě přejde, ale bohužel…
Mlha s námi byla celou noc a do rána prostě nezmizela. Byla dokonce tak hustá, že nešly téměř vidět ani světla vysílače, a to jsme stáli přímo pod ním. A tak jsme si dali čaj, prokecali celou noc, udělali během noci pár fotek mlhy a nad ránem se vydali zpět k autu. I tohle se stává.
Když jsme sešli dolů a podívali na oblohu za námi, museli jsme se smát. Byla totiž stejně jasná tak, jako když jsme včera přijížděli. Patrně bylo jasno celou noc, jen ten kopec a vysílač za námi byli v naprosté mlze.
Alespoň na parkovišti jsme proto rychle nafotili hvězdy na obloze, než se úplně rozední, a pak už jsme fičeli domů, respektive do práce.
A víte co? I tak to byla skvělá akce a prima zážitek, který si určitě rád zopakuji 😉
