Pan Čubok byl dobrý kamarád mého dědy, který bydlel na samotném kraji vesnice v Libhošti u louky pod obrovským kaštanem. Kousek od jeho domu stál domek mých prarodičů, a tak se všichni společně dlouhá léta znali.
Pamatuji si, že když jsem býval jako malý kluk u babi a dědy na prázdninách, pan Čubok občas neohlášeně přiběhl za dědou až do kuchyně a ať honem nalije štamprlu, že utekl Božce z dohledu… (Božka = Boženka, manželka pana Čuboka).
Děda mu samozřejmě nikdy nedal košem, chvíli poseděli, o něčem si povídali a vždy se u toho hlasitě smáli a byli oba spokojeni. A když spatřil nás – mě a mladší ségru (tehdy nám mohlo být tak 8 a 5 let), tak s námi dělal různé srandy – naháněl nás po chodbě a my se schovávali, a když nás našel, tak nás lechtal tak, že jsme se nemohli přestat smát. 🙂
Moc pěkné vzpomínky…
– – –
O mnoho let později, toho dne, kdy jsem pořídil tuhle fotku, jsme se švagrem na domku prarodičů v Libhošti stavěli novou střechu. Když jsem byl na střeše, všiml jsem si v dálce na louce pana Čuboka, kterého jsem už hodně hodně dlouho neviděl. V ten okamžik se mi vybavily všechny ty vzpomínky na staré časy, kdy ještě s dědou vysedávali v kuchyni a popíjeli štamprle a hlasitě se bavili a smáli.
Přestal jsem po chvíli pracovat a slezl jsem dolů ze střechy a vydal se přes cestu na louku za ním na chvíli si popovídat, jak se má a tak. Po těch letech, kdy jsem ho neviděl, se toho hodně změnilo. Pan Čubok zestárnul a já z malého kluka, který mu byl sotva po pas, také vyrostl.
Když jsme si ale povídali, poznal jsem, že uvnitř to je ten samý pán, jako před lety, který by nejraději provedl nějakou srandu nebo neplechu. Povídal mi, že opět Božce utekl, že by neměl chodit ani ven, ale že se chtěl projít. Povídal mi, jak se ten Libhošť za ty roky, co tam žije, změnil, jak vedle jeho domku nebyla žádná cesta a že se konečně u Špurků dělá nová střecha. Zavzpomínali jsme i na mého dědu, který už tou dobou nežil. Bylo to moc fajn.
Nakonec jsem panu Čubokovi nabídl, že pokud by neodmítnul, dal bych si s ním místo dědy štamprli – společně, tady na louce, u kaštanu, jednu (nebo dvě) domácí ze švestky ze zahrady. Říkal, že samozřejmě souhlasí, ale že si musím pohnout, ať ho Božka nevidí, že by mu dala za uši.
A tak jsem rychle zaběhl domů, nalil jednu (nebo dvě) a byli jsme oba dva nadmíru spokojení 🙂
