Můj první noční výšlap na Lysou horu.
Vzpomínám si, že jsem tenkrát v jeden okamžik musel položit foťák na zem a schovat ruce okamžitě do kapes. Nahoře foukal tak silný a ledový vítr, že mi málem umrzly prsty i v rukavicích.
Nakonec jsem to ale přežil bez újmy a odměnou mi pak byl nádherný východ slunce.
To ráno, tam na kopci, jsem si uvědomil jednu věc… že TOHLE mě baví! Ten okamžik, kdy stojím na vrcholu kopce, nad ničím nepřemýšlím a užívám si ten moment, jak se noc mění v den, mě naplňuje zvláštní směsí radosti, pocitu štěstí, volnosti a svobody.
Až se někdy v noci podíváte na kopec a uvidíte malé světýlko, pomalu směřující směrem nahoru, možná to budu právě já 
