… aneb s Kubajzem (2 roky) za dobrodružstvím.
Je konec července a my se spontánně rozhodujeme, že se vydáme na zatím nejdelší cestu Kubajzového života. Ve Slovinsku jsme už jednou byli a úplně nás dostalo, takže jsme se tam chtěli jednou vrátit..
Vše tedy zařizujeme narychlo, takže ubytování je dost přebrané, ale daří se nám najít moc pěkné ubytování přes infocentrum u jezera Bohinj (https://tdbohinj.si/) ve vesnici Ribčev Laz. K jezeru to bylo cca 10 minut pěšky. Ubytko v Chorvatsku bereme nakonec přes Booking.
Udělali jsme si itinerář, podle kterého jsme se, alespoň orientačně, řídili. Kubík není zrovna milovník cestování v autě, tak to byl můj největší strach, jak to zvládne….
Před cestou jsme zařídili dálníčky (Rakousko – https://shop.asfinag.at/cs, Slovinsko – https://evinjeta.dars.si/cs), Chorvatsko má mytné brány, kde se dá platit kartou i hotovostí. No a nakonec se nesmí zapomenout na pojištění.
Vyjíždíme na noc, aby byla jistota, že Kubík zaspí, což se daří a po pohodovém průjezdu přes Rakousko se budí po cca 8 hodinách až ve Slovinsku, v hraničním městečku Podkoren. Odkud už to máme kousek na první výlety.
Prvotní plán byl vyrazit na Trojmezí (Itálie, Rakousko, Slovinsko) do Arnoldsteinu v Rakousku, odkud jezdí lanovka a nahoře by nás čekala cca 2 km procházka a nádherné výhledy. Ale…usoudili jsme, že by to bylo po nočním přejezdu už moc náročné, takže jsme to nechali plavat.
A začali jsme tedy tím, že jsme přejeli do Itálie a udělali si nádhernou procházku kolem horního a dolního jezera Lago di Fusine. Tím, že jsme tady byli už kolem 7 hodiny ráno, ušetřili jsme za parkoviště.
Z Itálie se vracíme zpátky do Slovinska, kde jsme ještě naplánovali přírodní rezervaci Zelenci. Parkování je zdarma a krátká procházka nás vede mezi stromy přírodní cestičkou. Kubík je tady hodně aktivní, a tak já to s ním doslova proběhnu tam i zpět. U parkoviště ještě testujeme dětské hřiště a ochutnáváme skvělý jablečný závin. A protože jsme hodně unavení, míříme do Krajnske Gory k jezeru Jasna. Tady jsme zaplatili asi nejdražší parkování z celé dovolené cca 15 eur za odpoledne. Ale…bylo tam opravdu krásně, pohoda, pro Kubíka ideál. Spousta místa u řeky, kde je tak akorát voda po kotníky. Odpoledne jsme se už jen přesunuli na ubytování – https://tdbohinj.si/nastanitev/apartmaji-prezelj/. Večer jsme vyrazili omrknout Bohinj a zakotvili jsme ve známé restauraci Pod skálou – http://www.pod-skalco-bohinj.com/. Super je, že tu je dětské hřiště, kozy v ohradě a ještě obrovský prostor na běhání. Ochutnáváme pizzu, pivo a cuba libre.
Další den začínáme snídaní na balkoně s výhledem na Triglav a poté se přesunujeme do Infocentra, kde kupujeme Bohinj Card – https://www.bohinj.si/en/julian-alps-bohinj-card/, přičemž jedna je i s parkováním. Karta vás opravňuje parkovat zdarma všude po okolí, jediná vyjímka je Vodopád Savica a potom s ní máte hodně vstupů zdarma nebo alespoň slevu jako tomu bylo na Vogelu, kam jsme se vydali jako první. Tady jsme parkovali mezi stromy ve stínu a zdarma. Kupujeme lístky na lanovku se slevou 20 %, jezdí tady jedna velká pro větší počet lidí. Vyrážíme nahoru, kde se nachází velká restaurace, dětské hřiště, kamenné bludiště, fotopointy, kozy a lamy, které si můžete pohladit a nakrmit, dřevěné sochy a několik houpaček. Nahoře pořídíme fotky a vydáváme se k další lanovce, která je zdarma a vyveze nás na vrchol Orlove Glave (1682 m n. m.). Tady se projdeme, vylezeme ke kříži a na nejvyšší možné místo. Kubík se ubírá k spánku, a tak jdu pochodovat s nosítkem a Gabka zkouší místní Bohinsjký talíř plný místních produktů (kozí a ovčí sýry, klobásky, salámy, škvarková pomazánka, vlašské ořechy a kyselé okurčičky). Sjíždíme lanovkou zpátky k autu a vyrážíme k vodopádu Savica. Parkovné nás vyjde na 5 eur a vstup máme v rámci karty zdarma. Vzhledem k tomu, že tady jsme až odpoledne, není tu až tak moc lidí. Díky dešťům v předchozích dnech je vodopád obrovský. Uděláme pár fotek a míříme k soutěsce Mostnica. Parkujeme ve Staré Fužině (zdarma, díky kartě) a vydáváme se na procházku vesnicí. Už teď nám je jasné, že soutěsku nestihneme, a tak se procházíme kolem koryta řeky a vycházíme na louku s výhledem na Bohinj – ideální místo na piknik.
Dnes vyrážíme do soutěsky Vintgar, máme trošku obavy, protože to je hodně turistické místo. Ale nakonec parkujeme přímo u soutěsky a kupujeme vstupné (10 eur – dá se koupit i online, ale musíte přijít na přesný čas, což u nás není možné. Soutěskou proplouváme, při focení se to občas ucpává, ale jinak je provoz lidí plynulý. Vzhledem k nedávným povodním, jde vidět jak jsou některé části opravené a jiné zcela nové. Na konci si můžete koupit malé občerstvení – my kupujeme místní Radler s příchutí grepu. A podle šipek se vydáváme k parkovišti. Je to ještě celkem dlouhá cesta, a proto místní nabízejí odvoz svým autem za malý poplatek, pokud by se vám nechtělo šlapat. A z Vintgaru se vydáváme kousek dál, na vodopád Peričník. Asi jsme měli zase štěstí na pozdější hodiny, a tak jsme zaparkovali na první dobrou, parkování se platí v chatě u parkoviště (5 eur). A pak už se vydáváme vzhůru k vodopádu, který jde vidět už z parkoviště. Už si přesně nepamatuji délku, ale tipl bych necelý 1 km do středně prudkého kopce. Kubík musel do nosítka, přírodní vyšší schody nezvládl. Vodopád byl fakt nádhernýí! Obrovská masa vody, která vás příjemně osvěží a navíc, můžete se projít přímo za vodopádem, a tak chodíme kolem vodopádu tam a zpátky. Byl to asi nejkrásnější vodopád, který jsem kdy viděl. Potom scházíme zpátky dolů a ještě se osvěžíme u řeky.
Tento den nám moc nevyšel, Kubajz má horečky, a tak s ním Gabka zůstavá na apartmánu a já vyrážím do soutěsky Mostnica, kde je parkování i vstup opět s Bohinj kartou zdarma. Potom ještě využívám Bohinj card na plavbu po jezeře a odpoledne vyrážím dál až na sedlo Vršič, kde stíhám západ slunce a pěknou procházku.
Je před námi poslední celý den ve Slovinsku a počasí se nám trošku kazí, a tak se vydáváme do (podle nás) turistické pasti Bledu. Jako první jedeme na Bledský hrad (15 eur), odkud je super výhled na jezero a široké okolí a parkování je za 5 eur. Objevujeme vinný sklep a degustujeme bílé a červené slovinské víno Cviček. Procházíme ochozy a interiéry hradu. Je to tady moc pěkné. Z hradu přejíždíme do centra a parkujeme (9 eur) nedaleko jezera. Jdeme na procházku a vydáváme se loďkou na ostrov s kostelíkem. Už tam nám kapitán říká, že se blíží strašná bouřka, a tak celou dobu na ostrově trávíme schování před deštěm – setmělo se jako by byla noc. A pak ještě za deště utíkáme zpátky k lodi a jsme rádi, že se dostaneme zpátky. Mokrá, ale skvělá vzpomínka 🙂 Většina turistů totiž využívá k převozu pletny – místní dřevěné, otevřené lodě a museli čekat dokud bouřka nepřejde – cca 2 hodiny. Poslední večer vyhlašujeme za degustační a tak Bohinsjke Bistrici bere útokem místní Spar a kupujeme místní sýry, víno, salámy, klobásky, zeleninu.
Celou noc a ještě i ráno vydatně prší, takže jsme rádi, že nám počasí celou dobu tak přálo a my se přesouváme do Chorvatska, kde zakotvíme na další 4 dny “odpočinku” u moře 🙂
